Slíbený článek

31. března 2014 v 22:03 | Tess
Ahojky kočky ♥
Včera jsem vám slibovala článek, tak je tu !

Přemýšlím kde začít. Hmmm -_-
Dycky jsem byla ta oplácaná holčina, co jí rodiče dopřávali - poctivé jídlo a sladkosti aneb blahobyt jedináčka. Jooo jasně sice to bylo fajn, ale pozdějc mě to začalo štvát. Hlavně asi tak ve 12ti jsem nechtěla chodit na tělocvik, svýkat se před ostatníma holkama. Cítila jsem se jako tlustý, neschopný prase. V tomhle věku 12-13 let jsem objevila svět zvaný Pro-Ana.
Byla jsem naprosto uchvácena thinspiracemi a blogy různých slečen mimo jiné taky komunitami zabývajících se touto tématikou. Určitým způsobem jsem se do toho položila. V jídleně jsem do jídla sotva ďobla, jeidné jídlo byly vlastně večeře. Nevím proč, ale přijde mi, že to tenkrát bylo snažší než dnes.

Dnes se často vidím s rodiči poránu a tak musím něco malého sníst (většinou se snažím jogurt), vzhledem k tomu, že mám rozvrh udělán tak že končím často tak, že můžu ject a jíst doma, tak musím jíst to co je navařeno. Ano je pravda, že bych mohla zajít někam na kafe, ale to jsou tak 2dny v týdnu, což je směšné. Sice se doma řeší, co s ebude jíst a já se snažím vymvyslet nějakou schůdnou variantu, ne vždy se zadaří.
Chtěla jsem a stále chci být křehká, aby se o mě někdo postaral a chránil tu křehkou panenku, která to nutně potřebuje. Bohužel nikdo takový už není. Můj Muž už vlastně není můj. Z toho mám taky v poslendí době tak debilní nahovno náladu :( Když mi kdysi řekl jak se mu líbí moje thick gap,nedovedete si představit tu RADOST !!!!!!!
Skákala jsem tři metry padesát !
Jooo holt všechno krásné někde začíná a jinde zas končí, SHIT :´(

V posledních týdnech jsem se zamyslela nad tím, jak na tom jsem. Kam jsem došla a kde vlastně chci být. Celkem mě překvapil jeden článek slečny, co si jeden pro-ana styl. Radovat se z toho, že mi pozitivně vyšel test PPP je fakt blbost, ikdyž jí na jednu strnau chápu, ale bože je to jen test! :D Navíc je dost značná hranice mezi ana životním stylem a opravdovou anorexií. Ana styl je o malém příjmu potravy, občas se někde objeví nějaký ten přežer, ale pořád je to jistá póza. Vůbec, kdo by chtěl dobrovolně trpět anorexií ? Kdo by chtěl navštvovat psychology, psychiatry, cpát do sebe tunu prášků nedejbože ležet v nemocni x měsíců, zaítmco se rodina a přátelé hroutí jak na tom jste? kdyby za vámi někdo přišel s otázkou Hele chtěla bys mít někdy anorexii? Asi byste si ťukali na čelo, co je to za dementní dotaz. Jasně že ne! O pár měsíců později se necítíe dobře, vzhlídnete se v proana blozích a začnete nový "životní styl".
Některé holky to vzdají, jiné dosáhnou jistého cíle a přestanou. Jsou tu pak také ty, které skončí hospitalizovány (občas se po vyléčení vrátí k aně zpět) a tu poslendí možnost psát nemusím.
Proč si nenecháme sepsat jídelníček se zdravým jídlem šitým na míru pro naše tělo, nesportujeme a občas si dáme nějakou tu nechutnost v McDonaldu či poctivě po domácku zhotovenou.....? Ptám se sama sebe a taky vás slečny, proč se vlastně ničíme a trápíme nějakým zakazováním jídla nebo rovnou hladovkou? K čemu to?

Sama si protiřečím, mc dobře to vím ! Jedno moje já chce žít zdravě a být rozumné, zato to druhé mě pokouší a říká, co to melu, ať se hodím do klidu. Jsou dny, kdy mám depku a tak si prostě něco k jídlu dám, kašlu na to a v zápětí si to vyčítám. V posledních týdnech jsem přišla na to, že se rychlostí světla řítím do propasti PPP kdy opravdu nemyslím na nic jiného. Neřeším nic jiného. Bojím se každého rána, obědu a večeře, že budu muset něco jíst ! Co vlastně budu jíst....a abych nepřibrala tolik na váze. Když to teď píšu do článku, vhání mi to akorát slzy do očí....chtěla bych aby se vše vrátilo a já byla se svým Mužem, aby mi pomáhal tak jako dřív a já přestala dělat takový kraviny, který jsou úplně zbytečný. Místo toho mě v tom nechal, úplně samotnou :´( Před rodinou jak jsem říkala se snažím jíst, snažím se to tajit, ikdyž občas přijdou blbé dotazy, ale vždy to zahraju do outu. Nemám už chuť na jídlo, jen při depresích. Vždy když si jdu dát jídlo, protože vím že musím, otevřu lednici a tupě do ní zírám. Je plná a já si nemám co vybrat. Říkám si, co by za to dali lidé, kteří jídlo nemají. Mít možnost, tak se s nimi rodělím, potřebují to víc než já. Už mi nechutná ani zelenina, ovoci moc neholduju, což je špatné kvůli zdraví, ale co semnou že..

A dnešní jídelníček ?

Sn. chléb + lučina

Sv. trojúhelníček sýru, kus pikantního sýru

Ob. hrachová polévka,
plněná paprika + 1x brambor
( snědla jsem půl brambory a půlku papriky s omáčkou, chtlěla jsem se překonat a sníst to abych pak třeba neměla hlad a nesnědla to na co kde přijdu až budu mít zas debilní náladu na všechno a na všechny, halvně mi pak došlo že jsme kráva a měla to vyhodi rovnou a vůbec to nejíst...ale snaižla jsem se alespoň něco málo sníst...zbytek skončil v záchodový míse)

Nerada jídlo vyhazuju, přijde mi to jako škoda peněz vůči rodině :( Jenže kdybych to nevyhodila, tak se budou vyptávat proč jsem nejedla atd. Po dlouhé době jsem jídlo takhle vyhodila a musím říct, že to byl vážně OSVOBOZUJÍCÍ pocit !!

Jinak jedna dobrá duše mi říkala, že bych měla zjaít do Anabell a promluvit si s někým. Napřed jsme si řekla, proč ne...ale pak mě to nějak pusitlo. Hledala jsem nějakého dobrého psychologa/žku. Sice jsem minulý týden s jednou mluvila, ale dostala jsem dporučení na někoho jiného. První sezení mám příští týden, tak jsem zvědavá. Na jednu stranu nechci řešit Anu, nechci ty vyčítavé pohledy a nálepku "holka magor"


EDIT
Napsala jsem článek, sklopila noťas a šla ven. Byla jsem zvědavá na vaše komentáře a teď čučím, že jsem článěk nezveřejnila :D Nojoooo stane se to i těm nejlepším že?! :D Holt dneska nemám den. Jinak pro rekapitulaci jídleníček spolu s doplněním večeře :

Sn. chléb + lučina

Sv. trojúhelníček sýru, kus pikantního sýru

Ob. hrachová polévka,
plněná paprika + 1x brambor
( snědla jsem půl brambory a půlku papriky s omáčkou, chtlěla jsem se překonat a sníst to abych pak třeba neměla hlad a nesnědla to na co kde přijdu až budu mít zas debilní náladu na všechno a na všechny, halvně mi pak došlo že jsme kráva a měla to vyhodi rovnou a vůbec to nejíst...ale snaižla jsem se alespoň něco málo sníst...zbytek skončil v záchodový míse)

Vc. houska
+ lučina, kus tofu sýru, půlka papriky a 2 sušená rajčata

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sophie Sophie | Web | 1. dubna 2014 v 0:13 | Reagovat

Já jsem někdy tak vyřízená, že prostě nedokážu na blog ani napsat a někdy je toho zase tolik, že to nedokážu ani sepsat :D :( Jinak jídelníček máš pěkný :)
Jinak co k tomu říct, taky si často protiřečím a hlavně nevím, co chci...:(

2 muj-jidelnicek-hubneme muj-jidelnicek-hubneme | Web | 1. dubna 2014 v 11:17 | Reagovat

Ono urovnat si věci v hlavě kolikrát zabere spoustu spoustu let a někdo to nedokáže za celej život. Pokud bys měla jasno "ano, nebudu jíst," tak bys nejedla a neřešila, co na to rodiče atd., kdybys naopak měla jasno "ano, budu jíst, zdravě, a k tomu sportovat," neměla by ses za co stydět. Ale to, že se ti pořád honí v hlavě, že nechceš jíst, když máš jíst, pak si něco dáš, pak si něco vyčítáš... to je kolotoč vedoucí k sebenenávisti, měj se víc ráda, kočko. :-) Určitě jsi krásná milá holka, co si jen potřebuje přetřídit žebříček hodnot. Ale jednou to překonáš a budeš šťastná a spokojená.

3 Tess Tess | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 14:13 | Reagovat

[1]: Joo taky s tím mám občas problém. Jsou dny, kdy na to člověk nemá ani náladu něco psát. Jídelníček se mi moc pěkný nezdá,  aneb zase pečivo ikdyž je tmavé (ale tak víme že to pekaři dobarvují)se slunečnicovými semínky a pak taky plněná paprika v poctivé omáčce. Té omáčky jsem si dala 2 lžíce. Dřív mi to chutnalo, takovéhle věci, ale teď mě to nějak neuchvátilo, spíš naopak. Jak jsi viděla v článku, sama si protiřečím a nevím co chci...aneb typická žena ! :D

4 Tess Tess | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 15:25 | Reagovat

[2]: Někomu to trvá déle, jiní to nedokáží za celý svůj život. Pokud bych měla jasno "ano nebudu jíst" tak bych nejedla a rodiče by mě do jídla nutili a šla bych zjevně na vyšetření zda jsem normální. Ten druhý případ je pravdivý a skvělý. Ano je to takový zcela zbytečný kolotoč !
Dřív jsem jedla jinak a dost i cvičila. Po mých 5ti angínách v minulém roce moej tělo zlenivělo a není schopné vyvinout aktivitu - cvičení. Navíc taky z hlediska psychických problémů, je to těžké říci si, tak a teď si aspoň půlhoďky zacvič. Zjevně to chce vyšší příjem jídla, poté budu mít pravděopdobně víc energie. Ovšem to má jisté ale ! V poslední době  mě nijak moc jídlo neláká - s prázdným výrazem zírám vždy do lednice na zeleninu, sýry,pomazánková másla, lučinu a nějakou tu šunku. Ztratila jsem radost z jídla. Nedokážu si vůbec vysvětlit čím to je, idkyž jsem celou poslední dobu jedla a žádné hladovky nedržela. Sama se sebou vedu vnitřní boj a chci mít váhu 53kg ale zároveň mít zpevněné svaly, cvičit a jíst zdravě a být plná energie! Ale těžko budu mít 53kg když naberu svalovou hmotu, to je dle mě nemožné !

5 muj-jidelnicek-hubneme muj-jidelnicek-hubneme | Web | 1. dubna 2014 v 15:42 | Reagovat

[4]: To hodně záleží, jak moc té svalové hmoty bys měla, podle mě to reálné docela je. Ale i tak je 53 kilo podváha na tvoji výšku, tvoje váha je absolutně v pořádku. A s tím, že koukáš do lednice a nemáš, co si vybrat, protože nemáš z jídla radost... nemáš nějaké jiné problémy než s jídlem? Ono taky kolikrát tyhle "jídelní" problémy vzniknou, aby zastínily nějaké reálné problémy (něco v rodině, v práci nebo škole), abys utekla myšlenkama k jídlu a neřešila to, co bys skutečně řešit měla. A to, že málo jíš, samozřejmě má efekt na to, že nemáš energii ke cvičení. Ty nemoci samozřejmě taky mají vliv, to je jasný. Ale kdyby ses k tomu cvičení přese všechno dokopala, asi by ti to pomohlo, protože.. protože endorfiny. :)

6 Tess Tess | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 16:26 | Reagovat

[5]: Tak jako víceméně jsem se sebou (skoro) spokojená. Jediné co by se mi líbilo by bylo 52-53kg (ideál by by byl 50 ale to už je moc) a zpevnění jen takové abych neměla ochablé ruce a měla pevný nohy a zadek. v celku nic extra, žádný pekáč buchet :D
Momentálně se pohybuji v rozmezí 54-55kilo. Jinak dříve jsem měla 58,což asi taky není na mou výšku hodně. Jiých problémů mám dost, ale s jídlem zápasím už od 13ti takže je to trošku komplikovanější. Každopádně chci začít chodit na terapie, protože mě to ničí a nerada bych skončila v nemocnici. Super endorfiny!!! Kolikrát se chci dokopat a jít do fitka,ale nikdy na to nedojde a štve mě to nesmírně! Ikdyž si dám snídani (chléb s něčím), potom oběd třeba špagety a večer zase chléb s nečím. Spíš jde o to že mám normálně nízký tlak a tak vůbec jsem celkově unavená, to jsem měla i dřív když jsem vážila více. Musím se k tomu dokopat, jen nevím jak.....? :(

7 PeťulAna PeťulAna | Web | 1. dubna 2014 v 22:59 | Reagovat

jojo :) zejtra už budu papat, zvlášt esli budou kolečkovky :) jen nevím co jíst :( ted mam hrozný dylema co k obědu,..

8 Estella Estella | Web | 2. dubna 2014 v 17:19 | Reagovat

Tessy, to jsem neveděla, že už jsi single. Takže to nedopadlo? Přestal se ozývat? Škoda, že nejsi ze stejného města jako já, dohlídla bych na tebe. ;) Na jendu stranu ti strašně rozumím se vším, co píšeš, na druhé bych ti ráda pomohla. Aspoň, že něco jíš a tělo má nějaké živiny.

9 Tess Tess | 4. dubna 2014 v 16:11 | Reagovat

Estellko, je to tak složité až je to jendoduché, napíši ti mail jelikož  tady to nechci nějak extrémně rozebírat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama